ÚNMZ vydává aktualizovanou normu ČSN 74 60 77 Okna a vnější dveře – požadavky na zabudování. Jaké jsou změny?

Čtyři roky uplynuly od vydání první prováděcí normy pro montáž otvorových výplní s označením ČSN 74 6077. Jak už to bývá, tak v každém  dokumentu se časem najdou  pasáže, která je potřeba doplnit a zpřesnit. Ani ČSN 74 6077 není v tomto ohledu výjimkou. Aktualizované vydání přináší celou řadu více či méně významných úprav a aktualizací, dokonce i detailnější pohled na montáž oken do historických objektů.  Ale pojďme postupně.

Připojovací spára

Významnou změnou prošla kapitola o obecných zásadách návrhu připojovací spáry (4.2.2). Došlo zde v podstatě k zpřesnění návrhu spáry z pohledu tepelně technických požadavků (ČSN 730540-2). Citujeme z normy: „Připojovací spára musí být navržena tak, aby byly splněny základní tepelně-technické požadavky udávané v ČSN 730540-2. Spodní připojovací spára otvorové výplně v úrovni níže než 400 mm nad venkovním odvodňovacím povrchem (např. okna a dveře na ploché střechy, terasy, balkóny) musí být provedena podle článku C.3 přílohy C normy ČSN 73 1901 nebo musí být zajištěn bezpečný a kontrolovaný odvod vody v případech, kde to technicky není možné provést, například při rekonstrukcích“. Nově najdeme v normě přepracovanou tabulku v části 4.4, která uvádí doporučené šíře připojovací spáry pro různé rámové profily (dřevo, PVC, hliník) a velikosti oken.

Stavební otvor

V kapitole věnující se přesnosti stavebního otvoru okna (4.3.1) přibyla pasáž definující šířku a výšku stavebního otvoru a jeho přesné měření. Podobný, nově zařazený, odstavec najdeme v následující kapitole 4.3.2 týkající se dveří.

Zabudování dvojitých oken

Zcela novou podkapitolou (4.3.5) je předpis pro zabudování dvojitých (špaletových) oken. Najdeme zde kompletně popsaný detail osazeného okna do otvoru a rovněž popis zajištění připojovací spáry. Citujeme z normy: „Pro zabudování dvojitých oken platí zásady návrhu a provedení připojovací spáry jako pro jednoduchá okna. V případě, že je vnější rám dvojitého okna v úrovni vnějšího líce fasády, je nutné zajistit ochranu připojovací spáry a funkční spáry okna proti stékající vodě, například umístěním okapnice na horní profil rámu“.

Kotvení

V oddílu 4.5.2 pojednávající o možných způsobech ukotvení oken  najdeme přepracované a doplněné detaily a  jejich použití. Upřesněné jsou informace k použití pásových kotev, účel zakládacích profilů, osazovacího rámu, obvodového profilu a konzolí. Přibyl pak úplně nový detail s vodicími profily.

Pásová okna a provedení vnějších parapetů

Samostatnou a zcela novou kapitolou 5.4 je pasáž k provádění pásových oken. Nechybí zde přesný popis  požadavků týkajících se jak kotvení, tak i utěsnění takovýchto sestav. Citujeme z normy: „Dilatační spára jednotlivých rámů pásové okenní konstrukce musí být provedena tak, aby byla zajištěna vzduchotěsnost, vodotěsnost vnějšího uzávěru a tepelná izolace. Zároveň musí být provedena tak, aby umožňovala vzájemnou dilataci konstrukcí. Vzduchotěsnost a vodotěsnost musí být zajištěna po celé délce dilatační spáry včetně spodního a horního ukončení a po celou dobu životnosti konstrukce. Vlastnosti musí plnit i při dilatační změně rozměrů rámů“. Část 5.5, která je věnována problematice provedení vnějších parapetů, byla velmi výrazně textově rozšířena a doplněna o typický detail provedení vnějších parapetů a dilatačních spár.

Těsnicí materiály

Přepracovaná je kapitola 6 věnující se těsnicím materiálům. Přibyl nový odstavec zpřesňující výběr těsnicího systému (6.1) s detailním schématem o pohybech v připojovací spáře. Opět citace normy: „Při výběru funkčního těsnicího systému je nutné zohlednit pohyby ve spáře a namáhání těsnicího uzávěru při prodloužení, střihu v příčném směru a střihu v podélném směru. Přitom se zohledňují vlivy přiléhajících materiálů deklarovaných výrobcem. Požadovaná hodnota elasticity tmelu je ≥25%. Plnění požadavků elasticity se nevyžaduje u těsnicích systémů kombinujících těsnicí pásky nebo fólie prokazatelně nainstalovány tak, že umožňují deformaci a jsou z materiálů s vyšší tepelnou roztažností než přilehlé konstrukce. Celková dovolená deformace těsnicího uzávěru musí být větší než 2 mm“.

Nový je také odstavec 6.1.1 týkající se přípravy podkladních ploch a odstavec 6.2.1 najdeme schéma k aplikaci podkladního výplňového materiálu. Na ten navazuje stále aktuální odstavec 6.5, který uvádí, že, citujeme z normy: „Samostatné výplňové materiály uvedené v 6.5.1 (minerální vlny) a 6.5.2 (plnící pěny)plní jen tepelně izolační funkci. Neplní požadavky vzduchotěsnosti a odolnosti proti hnanému dešti“. „Plnicí pěna nemůže být použita jako konstrukční kotvicí prostředek a nesmí být použita jako jediný uzavírací materiál připojovací spáry, pokud nesplňuje požadavky na připojovací spáru podle 4.2.2 a nemá dostatečnou elasticitu pro kompenzaci dilatačních pohybů v připojovací spáře a není schopna zajistit vyšší difúzní odpor na jedné straně spáry oproti straně druhé“Z výše uvedeného vyplývá, že plnicí pěna, která není schopna prokázat rozdílný součinitel difúzního odporu na exteriéru a interiér a zároveň vodotěsnost, vzduchotěsnost, elasticitu a dlouhodobou přilnavost pěny k podkladu, nemůže být použita jako jediný těsnicí materiál pro připojovací spáru. Na závěr je nová norma doplněna o několik informativních příloh, přičemž tou novou je příloha D týkající se zabudování otvorových výplní do historických objektů. 

Úprava a doplnění dat v sekci Kvalitní montáž na tomto portálu www.montazkna.cz proběhne v nejbližších týdnech, aby byly informace plně v souladu s nově vydanou normou.

 

 

 

TOPlist